Vítejte ve světě zábavy a Pc her na Blog.cz

Vydáno dne 28. 11. 2007 (517 přečtení)

Liberecký M-COM se definitivně dočkal své posily. Z Ruska po tříměsíčním zpoždění dorazil do města pod Ještědem gólman Ivan Ponomarev, který za severočeský tým nastoupil na zkoušku již na letním turnaji Czech Open.
inzerce

Ponomarev je v Liberci od minulé středy a teoretciky mohl být s týmem již na zápase v Třinci. Nebyly však ještě vyřešené všechny náležitosti včetně registračního průkazu. Ruský brankář má tedy tento týden na aklimatizaci a zařízení studia.
"Od čtvrtka už trénuje s naším týmem a nezdá se, že by nebyl ve formě. V Rusku trénoval pětkrát až sedmkrát týdně," říká liberecký manažer Tomáš Erben.

Zpoždění příjezdu liberecké posily bylo způsobeno nepříliš rychlou prací na českých úřadech.
"Více než měsíc byl v pořadníku, táhlo se to neskutečnou dobu," není příliš spokojený s prací úředníků Tomáš Erben.

Liberec letos táhne svými výkony i Zdeněk Mitrovský, jemu kryl záda věkem ještě dorostenec Filip Urban. Zkušený Mitrovský však i díky dobré fazóně pustil mladíka do branky pouze na necelou půlhodinku.

"Slibovali jsme si silný gólmanský tandem. Věřím, že Ivanův čas jistě přijde, ale zatím má Zdeněk skvělou formu, a tak myslím není zatím důvod moc věcí měnit. Navíc bude muset Ivan ještě hodně dohánět ve škole," říká Tomáš Erben.

Čerpáno:Superhry.cz

3D tunel (3D hry)

hodnocení:
456.8KB

Kilroy Chernobyl Farms (3D hry)

hodnocení:
3.1MB

Atlantis (postřehové)

hodnocení:
887.7KB

Wild Ride (sportovní hry)

hodnocení:
1.1MB

Beat the Wall (sportovní hry)

hodnocení:
740.2KB

Land of Dead (3D hry)

hodnocení:
2.8MB

Předposlední planetou Sluneční soustavy je modrá planeta Neptun. Neptun je typickým představitelem planety zvané plynný obr. Je nejmenší z plynných planet a tvoří ji také vodík a helium. Atmosféra má zelenomodrou barvu, v horních vrstvách převládá vodík a helium

Předposlední planetou Sluneční soustavy je modrá planeta Neptun. Neptun je typickým představitelem planety zvané plynný obr. Je nejmenší z plynných planet a tvoří ji také vodík a helium. Atmosféra má zelenomodrou barvu, v horních vrstvách převládá vodík a helium. Modrozelené zabarvení je způsobeno, podobně jako u Uranu, stopami metanu. Rychlosti větru naměřené sondou Voyager 2 přesahují 2000 km/h.

Neptun má čtyři tenké prstence a osm měsíců, Triton a Nereida byly známé před příletem Voyageru. Triton je největším měsícem, je přibližně tak veliký jako náš Měsíc a má velmi řídkou dusíkovou atmosféru. Krouží kolem Neptunu v opačném směru než rotuje planeta. Pravděpodobně byl Neptunem zachycen dodatečně. Třetinu měsíce tvoří led (hustota jen 2 g/cm3). Sonda Voyager naměřila na Tritonu teplotu pouze 38 K.Jeho povrch je pokryt tenkou vrstvou zmrzlého metanu a dusíku. Triton má spolu se Zemí, Venuší a Io činné sopky. Na tomto měsíci, však chrlí místo lávy tekutý dusík. Měsíc Nereida má mimořádně excentrickou dráhu a jedná se asi o zachycené těleso. Ostatní měsíce jsou malá tělesa soustředěná v rovině rovníku

*Vzdálenost je měřena od centra planety po začátek prstence.

Saturn patří k obřím planetám Sluneční soustavy. Oběhne Slunce za 30 pozemských let, ale kolem vlastní osy se otočí za pouhých 10 hodin. Tato rychlá diferenciální rotace způsobuje obdobně jako na Jupiteru vznik pásů. Atmosféra je tvořena převážně vodíkem a heliem, s oblaky čpavku...

Saturn patří k obřím planetám Sluneční soustavy. Oběhne Slunce za 30 pozemských let, ale kolem vlastní osy se otočí za pouhých 10 hodin. Tato rychlá diferenciální rotace způsobuje obdobně jako na Jupiteru vznik pásů. Atmosféra je tvořena převážně vodíkem a heliem, s oblaky čpavku. V nitru se zřejmě nachází malé jádro z křemičitanů železa obklopené kovovým vodíkem. Vítr v atmosféře dosahuje rychlosti až 1800 km/h. Magnetické pole je slabší než u Jupitera, má dipólový charakter s osou téměř rovnoběžnou s rotační osou. Je výjimečný tím, že ho obklopuje prstenec, jenž můžeme pozorovat i menšími dalekohledy.

Vědci se domnívají, že kdysi okolo planety letělo těleso. Gravitace Saturnu jej rozdrtila a kamenné a ledové časti začaly obíhat kolem planety a vytvořily prstenec. Tyto prstence tvořené drobnými částicemi jsou patrně ledem obalené kousky hornin o velikosti od několika cm po desítky metrů. Ze Země se jeví, že se skládá z třech částí, ale kosmická sonda Voyager 1 v roce 1985 objevila, že je tvořit tisíci uzounkými prstýnky.

Saturn má velmi bohatou soustavu měsíců (30). Osm nejmenších má zcela nepravidelný tvar. Měsíc Phoebe obíhá planetu v opačném směru (retrográdně) a je pravděpodobně zachyceným asteroidem. Mimas se vyznačuje obrovským kráterem Herschel, který zřejmě vznikl po srážce s kometou nebo planetkou, jenž málem tento malý měsíc roztrhla. Největší ze Saturnových družic je Titan. Titan se od všech měsíců planet zcela liší a to tím, že má jako jediný atmosféru tvořenou hlavně dusíkem a podobá se nehostinné atmosféře Venuše, a však zde nepanují obrovské teploty, nýbrž arktické zimy. To je jedním z důvodů, proč se na tomto měsíci nalézá metan ve formě kapaliny, a ne ve formě plynu. Povrch tohoto měsíce zakrývají ,,moře" kapalného metanu. Na měsíci Enceladus buď probíhá nebo probíhala v nedávné minulosti tektonická činnost. O jeho geologické aktivitě svědčí světlé zabarvení povrchu s různými kaňony a průrvami.


Charakterisika

Jupiter je první z tzv. vnějších planet a zároveň je největší a nejhmotnější planeta Sluneční soustavy. Je téměř 318krát větší a průměr má 11krát větší než Země

Jupiter je první z tzv. vnějších planet a zároveň je největší a nejhmotnější planeta Sluneční soustavy. Je téměř 318krát větší a průměr má 11krát větší než Země. Je složen převážně z plynů, jejichž chemické složení je podobné Slunci. Rychlá rotace Jupitera (s periodou 10 hodin) způsobuje vydouvání rovníkových vrstev a vznik pestře zbarvených pásů. Charakteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je Velká rudá skvrna, větší než naše planeta.

Kolem malého kamenného jádra je oceán kapalného vodíku. Jeho vnitřní část má díky velkému tlaku odtrhány elektrony z atomárních obalů a vykazuje kovové vlastnosti (tzv. kovový vodík). Vnější část oceánu je tvořena stlačeným molekulárním vodíkem a tvoří vlastní povrch planety. Atmosféra obsahuje kromě vodíku a helia také metan, amoniak a vodní páry. Teplota pod oblaky směrem ke středu roste. Na vrcholcích mraků je -160°, o 60 km hlouběji je přibližně stejná teplota jako na Zemi, ještě kousek hlouběji je teplota na bodu varu vody. Proudy tekoucí v nitru (v kovovém vodíku) vytvářejí kolem Jupitera silné magnetické pole. Toto pole je odpovědné za pozorované polární záře způsobené Birkelandovými proudy tekoucími podél magnetických silokřivek. Tepelná bilance Jupitera vydává asi o 60% více tepelné energie, než přijímá ze slunečního záření. Předpokládá se, že tato energie pochází ze tří zdrojů: teplo z doby vzniku Jupitera; energie, uvolňovaná pomalým smršťováním planety a energie velmi slabě probíhajících termonukleárních reakcí.

Kolem Jupitera krouží 39 měsíců, z nichž čtyři největší objevil již Galileo Galilei. Ganymedes je největším Jupiterovým měsícem. Jeho jádro z tvrdých hornin pokrývá tlustá vrstva ledu. O něco menší Callisto je silně pokrytý krátery. Nejsvětlejším Jupiterovým satelitem je Europa, jejíž 100 km tlustý ledový obal dobře odráží sluneční svit. Velmi nápadné černočervenožluté zbarvení má měsíc Io. Toto zbarvení způsobuje síra, vyvrhovaná z nitra sopek 200 km nad povrch měsíce. Vyvrhovaná ionizovaná síra vytváří kolem Jupitera tzv. plazmový torus. V prosinci 2001 bylo objeveno 11 nových měsíců 3,6 metrovým dalekohledem na Havajských ostrovech (CCD 12000×12000 pixlů, David Jewitt ad.). Jde o kilometrová skaliska.

V roce 1992 roztrhla gravitace Jupiteru kometu Shoemaker-Levy 9 na více jak 21 kusů, které se za dva roky srazily s Jupiterem a nastalo jedno z největších vesmírných představení ve 20. století. Kdyby se tyto úlomky srazili se Zemí, náraz by byl tak silný, že by celé lidstvo zahynulo a na Zemi by nastala arktická zima.


charakteristika

Mars, známý jako Rudá planeta, je v pořadí čtvrtým tělesem Sluneční soustavy.Svůj červený povrch získala planeta díky svým rozsáhlým pouštím oxidu železa, proto můžeme říci, že je planeta "zrezlá". Při bouřích, které jsou na Marsu velmi časté, se zvedá červený prach do atmosféry a rozprašuje se po celém povrchu planety. Na Marsu se také nalézá největší sopka ve Sluneční soustavě. Její jméno je Olympus Mons, jenž se tyčí do výše 24 Km nad povrchem planety. Okolo Marsu obíhají dva měsíce Phobos a Deimos.

Mars, známý jako Rudá planeta, je v pořadí čtvrtým tělesem Sluneční soustavy. Jeho význačnost spočívá v tom, že v minulosti, ale i dnes lidé spojují tuto planetu s mimozemskou formou života. Výzkumy meteoritu z povrchu Marsu, nalezeného v Antarktidě, připouštěli existenci života na Marsu před 3,8 miliardami let. Další podrobné průzkumy tohoto meteoritu tuto domněnku nepotvrdily. Rozpětí teplot, které dnes na Marsu panují (zima ne větší než v Antarktidě ), by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života, žijící na Zemi.

Svůj červený povrch získala planeta díky svým rozsáhlým pouštím oxidu železa, proto můžeme říci, že je planeta ,,zrezlá". Při bouřích, které jsou na Marsu velmi časté, se zvedá červený prach do atmosféry a rozprašuje se po celém povrchu planety. Na Marsu se také nalézá největší sopka ve Sluneční soustavě. Její jméno je Olympus Mons, jenž se tyčí do výše 24 Km nad povrchem planety. Okolo Marsu obíhají dva měsíce Phobos a Deimos.

Atmosféra planety Mars je zcela odlišná od atmosféry naší Země. Je složena zejména z oxidu uhličitého s malým množstvím ostatních plynů. Atmosféra na Marsu obsahuje pouze jednu tisícinu vody v porovnání se Zemí, přesto toto množství je schopné zkondenzovat a vytvořit oblačnost, která se vznáší vysoko v atmosféře nebo se víří okolo svahů ohromných sopek. V údolích se mohou v časných ranních hodinách utvářet místa s mlhou. V místech, kde se vyskytoval přistávací modul sondy Viking, se každou zimu objevila tenká vrstva zmrzlé vody. Je zřejmé, že v minulosti mohla hustá atmosféra planety umožňovat proudění vody na povrchu tak, jak můžeme pozorovat na Zemi. To, že kdysi byly na planetě velké řeky naznačují věrohodně vypadající soutěsky, pobřeží, koryta řek a různé ostrovy. Jak tedy Mars ztratil svoji atmosféru? Možných vysvětlení je několik; ztráta magnetického pole, zmírnění sopečné činnosti, únik částic z atmosféry nebo srážka planety s kosmickým tělesem. Mars by se mohl stát v budoucnosti druhým tělesem po Měsíci, na který člověk osobně vstoupí.

Země

Země je třetí planeta naší sluneční soustavy, počítáno z pohledu Slunce, od kterého je vzdálena 150 miliónů kilometrů. Zemi trvá 365,256 dnů, než oběhne svoji dráhu kolem Slunce. Průměr Země je 12 756 kilometrů, což je pouze o několik kilometrů více, než je průměr Venuše

Vzdálenost od Slunce	149 600 000 Km
Rychlost oběhu kolem Slunce	29,8 Km/s
Průměr	12 756 Km
Hmotnost	******
Doba rotace	23h 56min 4 sekundy
Doba oběhu kolem Slunce	365.256 dnů
Průměrná hustota	5517 kg/m3
Objem	****
Zploštění	0,0034
Teplota na odvrácené straně ke Slunci	Okolo -60/+60
Teplota na osvícené straně
Měsíc
Vzdálenost od Slunce	149 600 000 Km
Doba mezi dvěma novy	29 dní 12h 44min 2,9s
Průměrná vzd. od Země	384 400 Km
Průměr	3476 Km
Doba rotace	27.32 dnů
Objem	0,0203 Země
Hmotnost	0,0123 Země

Venuše je druhou planetou od Slunce a její dráha leží nejblíže Země. Hustá oblaka kyseliny sírové zabraňují přímému pozorování povrchu. Venuše krouží kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů km s periodou 225 dní. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze

Venuše, starověkými astronomy zvaná též Jitřenka nebo Večerka. Venuše nese jméno podle řecké bohyně jara a probouzející se přírody. Toto jméno jí snad bylo přisouzeno díky jasnosti Venuše na obloze. Teprve nedávno se podařilo prohlédnout skrze hustou atmosféru Venuše, která chrání před našimi zraky skutečný povrch planety. Až vývoj v oblasti radarových teleskopů a radarových zobrazovacích systémů, umístitelných na oběžnou dráhu planety, nám umožnil vidět skrz clonu mraků a spatřit povrch. Čtyři z nejúspěšnějších misí vedoucích k odhalení povrchu Venuše byly NASA's Pioneer Venus mission (1978), Sovětské mise Venera 15 a 16 (1983-1984) a NASA's Magellan radar, radar mapping mission (1990-1994). A když tyto družice začaly mapovat planetu, dostali jsme o Venuši novou představu.

Venuše je druhou planetou od Slunce a její dráha leží nejblíže Země. Hustá oblaka kyseliny sírové zabraňují přímému pozorování povrchu. Venuše krouží kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů km s periodou 225 dní. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Na jaře můžeme Venuši spatřit na západní obloze chvíli po západu Slunce - proto jí lidé říkají Večernice. Přes tři měsíce potom vychází na východní obloze stejná planeta s tříhodinovým předstihem před Sluncem jako Jitřenka. Kosmická sonda Magellan, vypuštěná na oběžnou dráhu Venuše, zmapovala radarem detaily povrchu a objevila obrovské krátery, způsobené dopadem obřích meteoritů. Podmínky na Venuši jsou z pohledu člověka dosti nepříznivé: 95-krát vyšší tlak než na Zemi, deště kyseliny sírové a teplota 480°C. Tuto vysokou teplotu způsobuje skleníkový efekt. Sluneční záření proniká atmosférou a ohřívá Venuši. Tepelné záření jejího povrchu však atmosféra s velkým podílem CO2 nepropustí zpět do Vesmíru. Ve vyšších vrstvách atmosféry by mohly přežívat nízké formy organismů (bakterie). Na Venuši je mnoho sopek, některé až 3 km vysoké a 500 km široké. Krátery, sopky a ztuhlé potoky lávy které se za miliony let téměř nezměnily - nejsou tam bouřky, změny teplot, led ani jiné činitele, způsobující zvětrávání.